Otevřený rozhovor s Bárou Strýcovou o výchově, tenisu i mateřství

Báro, děkujeme za možnost s tebou udělat rozhovor, kde jsme tě právě zastihly?

Tak zrovna jste mě zastihly, když jedu od zubaře, mám vedle sebe Josefínu a malej je u babičky. Na Waze slyšíte Rogera Federera, který mi říká kam jet 😊

Nedávno jsi porodila dceru Josefínku, jak se cítíš v nové roli dvojnásobné maminky? Co tě nejvíce překvapilo?

Nevím, co mě úplně nejvíc překvapilo. Každý den mě něco překvapuje i v dobrém slova smyslu. Jak ten čas letí, jak už se malá posouvá. Překvapuje mě, jak to všechno zvládáme, protože jsou dny, kdy toho dáváme fakt hodně.  Samozřejmě jsou dny, kdy nestíháme nic. Myslela jsem si, že to bude strašnější, ale s pomocí babičky a tchýně to zvládáme moc hezky. Nemůžu říct, že je věc, u které bych si řekla „wow, tak na tohle jsem nebyla ready!“, jakoby, „ready“ nejste nikdy na nic u dětí. Ale u malého Vincenta, jak byl první, mě překvapovalo mnohem více věcí.

Jinak se cítím fajn, snažím se to brát tak, abych se i já cítila dobře a mám čas sama pro sebe a na sport. Pro mě je ten sport důležitý, takže chci se mu věnovat alespoň hodinu denně. Může to být i běh s kočárkem, kdy malá spí, ale i tohle je ten čas pro mě. Když ho mám, tak je mi mnohem líp, než když ho nemám.

Pamatuješ si, jaké byly tvoje první myšlenky, když ses dozvěděla, že budeš maminkou?

Ano, to si pamatuju moc dobře, protože obě dvě těhotenství jsem byla na turnaji. S Vincentem jsem byla v Austrálii, druhé těhotenství jsem zase zjistila v Americe, kde jsem byla u mé sestry na US Open, takže ani v jednom případě se mnou nebyl můj přítel Petr, který mi tam chyběl. Protože tohle jsou takové radostné zprávy a já jsem mu první těhotenství oznámila ráno, no vlastně v noci, kdy jsem si ještě ani nebyla vůbec jistá. Pak jsem si běžela koupit dalších asi 5 testů do lékárny. A u mojí ségry to bylo hrozně hezký. Celá rodina byla nastoupená za dveřmi, ale já si byla 100% jistá, že nejsem těhotná, ale vyšlo to. Tam jsem měla své blízké a měli jsme obrovskou radost! 

Po porodu syna Vincenta jsi se vrátila k profesionálnímu tenisu, který byl trochu násilně přerušen covidem a pak tvým těhotenstvím. Kde jsi v sobě našla tu motivaci a sílu se vrátit zpět k takovému drilu? Máš nějaké tipy na to, jak si udržet fyzickou kondici během těhotenství a po porodu?

Já jsem netušila, že se budu chtít vrátit. Když jsem zjistila, že jsem těhotná poprvé, tak jsem si myslela, že to už bude konec. Končila jsem za toho největšího COVIDu a během těhotenství jsem si řekla, že se nevrátím, takhle je to opravdu konce, takhle to mělo být. Ale když jsem porodila a pár měsíců po porodu si řekla, že tohle si ani já ani ten můj tenis nezasloužíme, že ta moje kariéra byla dost dlouhá, protože nějakých 26 let jsem objížděla turnaje a končit COVIDEM, kdy nemáte diváka na kurtě a vlastně si to nerozhodnete úplně sám. Tak jsem si řekla, že to není fér vůči tomu mému tenisu.

Takže potom jsem nad tím začala polemizovat a chtěla jsem to sama sobě dát, takže jsem se ve Víňovo šestém měsíci rozhodla k tenisu vrátit, pomalu začala zase běhat, trénovat kondici, posilovat a hrát tenis. Ale bylo to úplně jiný trénování, na které jsem byla zvyklá, bylo toho míň, bylo to ale strašně efektivní. Věděla jsem, že ty 2 hodiny, co na to mám, mají fakt šťávu. Ténovala jsem 3x týdně tenis a pak ještě každý den kondici. Věděla jsem, že ty 2 hodiny mám a že je chci fakt využít.

Samozřejmě byly dny, kdy se mi nechtělo, byla jsem strašně unavená, nevyspalá, ale pak jsem to nějak překonala a VŽDYCKY MI TO POMOHLO. A vždycky jsem se pak cítila dobře. A vždy jsem si děkovala, že jsem to zvládla, protože vás to tak nějak nakopne a posílí, každopádně já v tomhle nemám úplně nějaké tipy. Já jsem tím dnem, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jak s Víňou, tak s Josefínou, jako by pro mě sport neexistoval. Měla jsem to v hlavě tak nastavené, neměla jsem žádnou chuť a nevadilo mi, že sport nemám.

Možná to bylo i tím, že já ten sport dělám opravdu celý život a konečně jsem měla právo a chuť si odpočinout. Ale tipy jsou ty, že i když se vám nechce, tak opravdu běžte! I na 20 min, začněte 10, 15 min.. ale já vám garantuju, i když je to tedy hodně moje zkušenost, že to tělo a mysl je pak silnější. A máte mnohem víc energie na rodinu, děti, na to, abyste byli víc trpěliví.. mně se to vždy potvrzuje. Samozřejmě mi chybí spánek, ale i to zlomím tím sportem. Jasně, občas jsou dny, kdy už jsem tak vyřízená, že sama pochopím, že by to bylo spíše pro škodu než pro dobro. Ale ten můj tip je, zvednout se, a i kdyby to byla dlouhá procházka, tak jít.

Jako jedna z maminek jsi se účastnila projektu a knížky Máma má práci od Šárky Seydler Kabátové. Jak vnímáš situaci žen po porodu a jejich návratu ke kariéře v České republice? Jak se ti daří balancovat mezi tréninkem a péčí o děti?

Tak pro mě to bylo hodně těžký, a proto jsem i šla do té knížky. Protože já jsem hrozně bojovala s tím, že odcházím od Víňy a že se vracím k tomu svému, co mám ráda, co umím. Říkala jsem si, že já jedu a on mi pláče, protože nechce abych někam odcházela, trhalo mi to srdce. Ale já jsem věděla, že to nebude na dlouho, bude to jen na pár měsíců a věděla jsem, že to zvládneme. Ale byla jsem ve fázi/období, kdy jsem si říkala, že tohle nemám zapotřebí. Já ho nijak netrápila, ale svým způsobem jsem si to myslela. Myslela jsem, že jsem nejhorší máma, která odchází od dítěte si jen zahrát tenis a trénovat, aby mi to udělalo dobře místo toho, abych byla s ním. Ale on byl vždy s mou mámou nebo tchýní a ony jsou to takové druhé maminky, které ho milují úplně nadevše. A to pro mě bylo strašně důležité, protože jsem věděla, že on je s lidmi, které miluje.

Já jsem neměla žádné chůvy, to jsem věděla, že by mě trápilo ještě víc. Ale balancovat tu kariéru s tím, že máte dítě, je hrozně těžký. A někdy jsem si opravdu myslela, že nejsem ta správná máma, která to dítě neustále neopečovává. Ale já taky mám nějaký svůj život a sen. A zvládli jsme to, a nakonec si Víňa pamatuje, jak byl ve Wimbledonu, jak máma udělala tohle a tamto a já si říkám, že jsem to nakonec udělala dobře. 

Jaké jsou tvé plány do budoucna, pokud jde o sport a rodinu?

Tak plány do budoucna, samozřejmě teď je strašně těžký plánovat, protože malá je ještě malinká a já bych chtěla zůstat nějakým způsobem u toho tenisu a budu se snažit, aby i moje děti měly pozitivní vztah ke sportu a budu je k tomu učit. Každopádně do budoucna se tomu chci nějakým způsobem věnovat. Nevím, jestli to bude trénování, ale chtěla bych u toho zůstat, ale jak, to ještě nevím. Já mám svoje kempy, každý rok, jeden kemp. U toho bych chtěla zůstat a dělat to, protože mě to baví. Mám kolem sebe hezký lidi, co mi s tím pomáhají, a to je moc fajn.

V jednom z rozhovorů jsi přiznala, že jsi velký dříč a máš ráda disciplínu a přesnost. Co si budeme vykládat, to se s malými dětmi úplně neslučuje😊 Máš nějaké tipy, jak se přepnout na tento dětský svět, který plyne pomaleji, než ten náš?

Ano, jsem člověk, který má rád dřinu a takový jako dril, aby bylo všechno přesný a mít vše naplánovaný, když se něco řekne, tak se to musí splnit. Ale jak to bylo v té otázce, svět dětí je něco úplně jiného, ale dá se to nějakým způsobem i ty děti naučit. Já se snažím učit Vincenta, že chodit pozdě je nejhorší věc na světě, že přes to nejede vlak. Chápu, že to ve 3 letech nedokáže úplně pochopit, ale snažím se mu to říkat a nejenom říkat, ale i ukazovat, že opravdu nechodíme pozdě. I když je to někdy náročný s 2 dětma načasovat, abychom přišli včas, ale zatím se nám to docela daří a to chci, aby viděl. Nebo chci, aby viděl, že je dobrý respektovat lidi, být slušný a když to navíc vidí i u rodičů, tak si myslím, že to dítě to pochytne. Ono to úplně někdy nejde, ale čím víc on to vidí, u mě, u mý rodiny, partnera, tak s tím půjde do života. Ale, co si budeme povídat…někdy je to úplně šílený J

Je něco, co jsi se naučila v profesionálním sportu a pomáhá ti nyní v mateřství?

Asi, že se nikdy nezlomím. Někdy si říkám, že už nemůžu, že už to fakt nedávám a jsem strašně unavená, ale jedu, jedu pořád, jedu si podle toho svého plánu. Podle kroužků, podle toho, jak to mám všechno naplánovaný a melu z posledního, ale nevzdám to. Takže sport mě naučil strašně moc a naučil mě disciplínu, respekt. Život není úplně procházka růžovou zahradou, je to takový spíš, nasaďte si helmu a bude to boj, bude to „tvrdej ride“. Sport je do života myslím, ta nejlepší věc, co může být!

Budeš vést své děti k profesionálnímu sportu nebo tomu necháš volný průběh?

Volný průběh tomu asi nenechám, nechám ho vyzkoušet spoustu sportů. Sporty, které bude chtít i on sám vyzkoušet, ale já bych si strašně přála, aby se ten tenis naučil, protože bych si s ním jednou chtěla jít zahrát. Chtěla bych, aby k němu měl kladný vztah, nemusí ho vůbec umět hrát profesionálně, ale tenis, ten bych chtěla. Jestli ho bude bavit fotbal nebo jestli bude chtít hrát na klavír, to je jedno. Ale když už se něčeho chytne, bude ho to bavit, tak ho chci naučit, aby to dělal pořádně. Jinak to vůbec nemá cenu. Ty volný průběhy, no já nevím, já to asi moc neumím 😊

Jsi spíš minimalista nebo maximalista v péči o pleť? Jaké jsou tvé MUST HAVE produkty, bez kterých se neobejdeš?

Co se týče péče o pleť, tak jsem spíš minimalistka. Používám 2 produkty, La Roche krém s SPF proti sluníčku, to je taková moje vyzkoušená věc a miluju ho. I při sportu vůbec neteče a je skvělý. Používám od nich i séra a krémy. Takže nejsem ten typ, co má doma 40 krémů, to vůbec ne. Ale čeho mám ale doma asi 400, to jsou různé lesky a jelení loje. Stejně ale používám jeden 😊