Psychické zdraví žen v těhotenství a po porodu. Rozhovor s Lucií Kočovou z Úsměvu mámy.
Mít dítě je jedna z nejdivočejších věcí, kterou asi kdy prožijete. Od vzrušení až po obavy, vaše emoce a myšlenky se mění spolu s vaším tělem. A za necelých devět měsíců se máte postarat o malého človíčka! Je toho hodně, co musíte zvládnout. Udržet se na vrcholu své duševní pohody se stává prioritou jako nikdy předtím.
Těhotenství a rodičovství jsou pro matku i partnera plné emocí - některé dobré a některé špatné. Nezapomeňte, že existuje spousta míst, kde můžete najít pomoc! Jedním z nich je i Úsměv mámy. Úsměv mámy, z.s. podporuje šťastné mateřství a ženy, kterým do života vstoupily psychické obtíže v těhotenství nebo v období po porodu. Ačkoliv se v zahraniční jedná o aktuální téma, v ČR je zatím spíše okrajové. Proto vznikl spolek Úsměv mámy, který se věnuje osvětovým aktivitám, organizuje svépomocné podpůrné skupiny v různých městech, propojuje ženy se zkušeností a snaží se vyjednávat o lepší systémové péči.
Samy toto téma vnímáme jako velmi důležité a chceme trochu přispět k osvětě v České republice. Proto jsme pro vás vyzpovídaly Lucii Kočovou, členku Úsměvu mámy a vedoucí jejich pražského centra.
Řeknete nám prosím něco o sobě. Jak jste se k práci v Úsměvu mámy dostala?
Po narození syna v roce 2014 jsem měla sama velké psychické problémy. Bohužel v té době nebylo moc informací a míst, kam bych se mohla obrátit, o tématu se nemluvilo. Od začátku jsem bojovala s masivními úzkostmi, nespavostí, ocitla se na pět týdnů v psychiatrické léčebně. Tápala jsem, chyběly mi informace, chtěla jsem najít někoho, kdo si prožil něco podobného, ale žádná taková pomoc nebyla. Když už mi bylo dobře, chtěla jsem tohle téma dostat na světlo. Mezitím jsem měla druhé dítě, nechávala jsem své myšlenky, které mě k tématu napadaly, uzrát. A v roce 2017 jsem se připojila k Úsměvu mámy. Jedním z cílů bylo vytvořit centrum, kam se ženy mohou obrátit, když je potrápí psychika v těhotenství nebo po porodu.
O Veronice Kubrichtové Úsměv mámy založila v roce 2014 Veronika Kubrychtová. Veronika si tak moc přála stát se matkou, až ji po vytouženém porodu zaskočily urputné poporodní úzkosti. Snažila se je překonat silou vůle, aby ve finále zjistila, že to nejde. Pomoc našla až v ordinaci psychiatričky, kam by dříve nevkročila. Nakonec se vyrovnala se svými úzkostmi i s pocitem vlastního selhání a rozhodla se, že bude podporovat další ženy, které potkalo něco podobného. Založila Úsměv mámy.
Úsměv mámy podporuje šťastné mateřství a ženy, kterým do života vstoupily psychické obtíže v těhotenství nebo v období po porodu. Pořádáme osvětové akce, podpůrné skupinky, spolupracujeme s odborníky na dané téma. Na jaře 2020 jsme otevřeli pražské centrum, jediné svého druhu v ČR. Máme svůj tým peer konzultantek, jak v Praze, tak v dalších regionech, díky skvělému a neúnavnému týmu rozšiřujeme své další působení. Spolupracujeme s Národním ústavem duševního zdraví, kam můžeme odkázat klientky v případě větších obtíží a kde také probíhá školení peer konzultantek.
Jde nám hlavně o to ukázat maminkám, že v tom nejsou samy, že existuje světlo na konci tunelu. 1 z 5 žen po porodu trpí nějakou formou psychických problémů, nicméně v ČR jde stále o okrajové téma, kterému se moc nevěnuje pozornost. Obtížných situací v mateřství je spoustu, ale sdílené trápení je poloviční trápení – proto jsme s klientkami v kontaktu a propojujeme je i mezi sebou.
Jaká je situace v ČR?
Jak jsem řekla i v ČR platí, že 1 z 5 maminek se potká s nějakými psychickými obtížemi. Většinou se objevují úzkosti, pak porodní deprese, úplně nejméně poporodní psychóza (1 až 2 maminky z 1000). V médiích se hodně řeší právě poporodní psychóza, která je ale velmi ojedinělá a existují daleko častější problémy, které nejsou tak vidět.
Zde jsem Lucku přerušila a vyprávěla ji o zkušenostech Markéty. Po porodu dvojčat v USA dostala při kontrole od lékaře dotazník psychické pohody. Neuvědomuji si, že by něco takového bylo běžné i u nás.
Naštěstí i v ČR se už dějí změny. V tuto chvíli probíhá pilotní projekt v několika českých porodnicích (např. Thomayerova nemocnice, Bulovka) a gynekologických ordinacích ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví. Maminka po porodu dostane k vyplnění screeningový dotazník. Monitorují se hlavně úzkosti a deprese. Maminky, které jsou identifikovány jako rizikové, jsou osloveny – polovina z nich dostane odkaz, kam se případně mohou ozvat, pokud budou potřebovat pomoc. Druhé polovině maminek se aktivně ozýváme my z Úsměvu mámy, ptáme se, jak se cítí, jestli něco nepotřebují. V dotazníku se zohledňuje to, jak se maminka cítila v posledních 7 dnech, často jde tedy o dobu před porodem, která je sama o sobě náročná. To, že je maminka zachycena screeningem ještě nemusí nic znamenat, co je ale důležité je, že se maminka, která skutečně potřebuje pomoc peer konzultantky, psycholožky nebo psychiatra, má hned kam obrátit. Často stačí i jen vědomí, že se nám může kdykoliv ozvat, probrat své obtíže. Nikdy jim pomoc nenutíme, pouze nabízíme a informujeme je o možnostech.
Jak poznám jako čerstvá maminka, že je moje situace vážnější a měla bych ji řešit nebo jde "jen" o únavu z raného mateřství.
Pokud je to v šestinedělí, často se střídají nálady, může jít o poporodní blues, které je běžné. V tomto období je naprosto normální, že se nálady vlivem hormonů střídají jako na houpačce. Pokud se ale lepší chvíle neobjevují, je to pořád stejné (špatné), nebo se situace dále zhoršuje, je na čase vyhledat pomoc. Maminky samy už to často tuší, život jim komplikují strachy, úzkosti, ovlivňuje to jejich běžné fungování. Objevuje se nechutenství, nespavost. Častým signálem jsou právě obtíže se spánkem, ten je dobré si hlídat.Problémy se mohou objevit ale i později, nejenom v šestinedělí, pokud si nejste jistá, stačí se ozvat, popovídat si, probrat situaci. K ničemu se nezavazujete, do ničeho vás nenutíme. Informace k tématu a příběhy ostatních najdete na našich stránkách.
Co bývá nejčastějším spouštěčem, jestli nějaký takový existuje?
To není jednoduché říci. Často to bývá kombinace více faktorů. V riziku jsou maminky, které měly psychické problémy před těhotenstvím, nebo třeba maminky náchylnější k hormonálním změnám (např. silnější PMS). Dále existuje velké množství vnějších faktorů - náročná životní situace, zdravotní komplikace, ztráta v rodině, stres, maminka samoživitelka, traumatizující porod atd.
Jak tomu předcházet? Jak to případně zvládnout sama doma bez odborné pomoci?
Zkuste si uvědomit, kdy jste měla v minulosti těžké období, psychické problémy, a co vám to pomohlo je překonat. Opřete se o něco, co vám dělá radost. Na úzkost dobře funguje fyzická aktivita. Pomůže svěřit se okolí. Maminka pak ví, že na to není sama. Obklopte se lidmi, kteří vám rozumí. Každému ale funguje něco jiného a je důležité, aby si každá maminka našla to svoje. Pokud to nevyjde, nebojte se vyhledat odbornou pomoc, třeba u nás v Úsměvu mámy.
Jakou nabízíte maminkám pomoc?
- Individuální konzultace - napojení na peer konzultantku - můžete se spojit s konzultantkou, která má osobní zkušenosti s psychickými problémy kolem porodu a navíc je proškolená, takže vám může poradit a doporučit případně další postup. Vyslechne vás, podpoří, nesoudí, případně sdílí své zkušenosti; to, že sama zvládla náročné období, je velké plus, často se jí ženy svěřují i s tím, co by nikomu jinému v okolí nepřiznaly, což je samo o sobě úlevné (např. úzkosti jsou hodně často doprovázené nepříjemnými vtíravými myšlenkami, za které se maminka stydí, které jsou ale velice časté)
-
Podpůrné skupiny
-
Webináře - podívejte se na nabídku našich aktuálních akcí (osobních i online)
-
Sezení s psycholožkou
- Nasměrování na psychiatrickou péči
-
V případě akutních psychických problémů se můžete obrátit na 2 krizová centra v Praze (RIAPS a Bohnice) nebo linku první psychické pomoci
Nabízíte pomoc i párům/partnerům?
Úsměv mámy se specializuje na těhotné/ čerstvé maminky, párovou terapii nenabízíme. I tatínci mohou být v depresi, třeba v případě, kdy má jejich partnerka psychické potíže a musí převzít její roli. V tuto chvíli ale tatínkům samotným pomoc nenabízíme. Tatínci nejvíce volají za svoje partnerky a žádají pomoc pro ně.
Jak pomoci trápící se mamince ve svém okolí? Jak poznat, že se něco děje?
Okolí to většinou pozná. Některé maminky ale mohou své problémy více skrývat, snaží se to zuby nehty zvládnout samy. Pokud máte o maminku strach, ptejte se. Vyjádřete upřímnou starost, nabídněte pomoc, ale nevyvíjejte nátlak.
Zde jsem opět Lucce skočila do řeči a vyprávěla ji o další vychytávce, kterou Markéta přivezla z USA, tzv. Meal train, o kterém jsme už psaly v článku na Blogu ohledně šestinedělí. Jde o to, že si každá z rodin zablokovala určité dny v kalendáři, ve které jim navařili / objednali jídlo. Takhle nemuseli řešit večeře minimálně 2 týdny. Vlastně asi i déle, ale ten čas v šestinedělí je nějaký magický.
Jak vaši práci ovlivnil covid?
Pražské centrum odstartovalo na jaře 2020, rovnou do 1. lockdownu. Takže co se týče fungování centra nemáme srovnání s „normální“ dobou. Dle výzkumů Národního ústavu duševního zdraví má covid dopady na psychické zdraví velké části dospělých i dětí. Čerstvé maminky zůstaly po porodu v izolaci, bez možnosti osobního doprovodu u porodu či možnosti se odreagovat u svých oblíbených aktivit (např. zajít na nějaký kroužek s ostatními maminkami). Někdo může trávit více času na sociálních sítích, které často nabízejí spíše nereálné představy o mateřství a ještě více mohou maminku znejistit.
Jak se na vás mohou maminky, které chtějí pomoci obrátit?
Nejlepší je ozvat se přes kontakty na našich stránkách. Stránky pražského centra. Je zde i objednávkový formulář na základě kterého se ozveme klientce zpět, abychom s ní situaci probraly, nabídly možnosti. Na stránkách Úsměvu mámy najdete i kontakty na naše koordinátorky v dalších regionech, které vás rády podpoří, případně dodají užitečné kontakty ve vašem kraji.
Doplnila byste ráda něco, co jsme nezmínily?
Nebojte se o svých problémech mluvit, začněte, pokud to alespoň trochu jde, u svých blízkých. Ozvěte se nám, na své trápení nemusíte být sama.
Líbí se vám činnost Úsměvu mámy? Můžete je podpořit ať už finančně, tak šířením jejich myšlenek dále.