Rozhovor s Lucií Desmond, fotografkou a zakladatelkou značky Baby on set

Ponořte se do inspirativního rozhovoru s Lucií Desmond, neuvěřitelně akční ženou a maminkou 2 dětí, která nás nejdříve uchvátila svou tvorbou a nyní i svou značkou kojicích triček Baby on set, které nyní najdete i na našem e-shopu:-)

Pro naše čtenáře a čtenářky, kteří tě náhodou neznají, mohla by ses nám prosím v krátkosti představit?

Na začátek hned nejsložitější otázka ;) Jsem fotografka, režisérka módních a lifestylových videí a kreativec inside out ;) Jsem také máma dvou dětí a manželka, která se snaží každý den vše nějak vybalancovat.

Přes 10 let jsi žila v Londýně a za manžela máš Brita. Proč jste se vraceli zpět do Čech? Jaký byl přechod pro tebe, děti, manžela?

Měli jsme v té době jen Isabellku, tak to pro nás bylo trochu jednodušší než by to asi bylo teď, ale popravdě jsme oba s manželem věděli, že se do Prahy jednou vrátíme. Když jsme se stěhovali do Velké Británie, tak jsme spolu už měli rok v Praze odžitý. Jack chtěl na rok dva buď jet zpět domů nebo se přestěhovat někam jinam v Evropě a já jsem zase byla připravena se z ČR odstěhovat. Nakonec to bylo 10 (nejlepších) let.

Profesně i lidsky jsem se ve Velké Británii toho hodně naučila a myslím si, že kdyby těch 10 let nebylo, tak je ze mě trochu jiný člověk a žiju jiný život :)) Bylo to v Londýně, kde jsem právě začala poprvé fotit. Také jsem pracovala ve velkém módním domě na pozici Visual Merchandiseru a tam jsem se naučila, jak fungují věci v obchodě a zákaznický servis.

Moment, kdy jsme se rozhodli, že se vrátíme zpět do Prahy, přišel postupně, ale úplně finální rozhodnutí padlo, to si pamatuju dodnes, někdy v noci, když jsme zjistili, že referendum o brexitu dopadlo tak, že Británie bude mimo Evropskou unii. Pamatuju si, že můj manžel ani jeho rodiče s tím nesouhlasili a byla to opravdu zvláštní atmosféra i v Británii. Pro nás to bylo finální rozhodnutí, že se vrátíme zpět.

Dalším z velkých důvodů bylo to, že jsme v té době měli roční Isabellu a chtěli jsme jí dát co nejlepší zdravotní péči a do budoucna i školku a školu, a to jsme se oba shodli, že je v České republice mnohem lepší než ve Velké Británii. Také ten balanc mezi prací a životem je prostě v České republice mnohem lepší. Ve Velké Británii je opravdu všechno hrozně drahé a všude spousta lidí, a to už nám s příchodem dcery začalo hodně vadit.

Přechod byl vlastně úplně v pohodě. Já už jsem do České republiky hodně cestovala i s malou než jsme se přestěhovali, abych postupně svoji práci přesunula do Prahy. Naopak si pamatuju, že jsme si ty první roky hrozně užívali.

Jaký byl život s dětmi v Londýně? Nestýská se vám?

Myslím, že už jsem se některých věcí dotkla v předešlé otázce, ale po Londýně se mi osobně stýská hodně, ale je to vždy spojeno jen s mojí profesí. Pokaždé když do Velké Británie jedeme, tak když trávíme čas na venkově, já si vždycky udělám čas na cestu do Londýna, kde jsem pracovala.

Takže pokaždé Londýn navštívím, nasaju atmosféru, nakoupím spoustu módních časopisů a knížek. Londýn je prostě město, které mě inspiruje a asi nikdy nepřestane, protože jeho energie je nekonečná. Ale rodinu bych tam mít nemohla, a to i z jednoho důležitého hlediska – že jsem trochu workoholik a myslím si, že by moje nasazení bylo až moc veliké.

Po narození druhého dítěte jsi se velmi rychle vrátila zpět do práce. Jak zvládáš skloubit práci a rodinu? Přemýšlela jsi nad tím ještě, než jsi měla děti?

Já často ve svém podcastu říkám, že nemám pocit, že se mi to daří skloubit. A čím více se bavím se ženami, které jsou na tom podobně jako já, tím více mám pocit, že se to nedaří možná nikomu. A možná v tom je právě ta myšlenka, že když chcete pracovat nebo máte profesi, bez které nemůžete být, a zároveň chcete mít i rodinu, tak se musíte smířit s tím, že nic nebude 100%.

Ale vlastně navenek to asi jako stoprocentní vypadá, takže nejlepší je užívat si od každého něco a s vděčností si jít každý den lehnout a těšit se na nový den. Možná to zní moc sebezřejmě a neuvěřitelně, ale já opravdu žádnou jinou radu nemám. Možná jen ještě jednu, a to je nesrovnávat se a dělat věci tak, aby vyhovovaly vám a vaší rodině.

A určitě jsem přemýšlela nad tím, jaké to bude mít děti a zároveň nechat si trošku času pro svoji práci. U prvního dítěte, když jsem ještě nevěděla, do čeho jdu, tak jsem nad tím přemýšlela opravdu hodně, ale bála jsem se, že vlastně o tu svoji profesi přijdu, že nebudu schopná dělat práci, kterou miluju, a zároveň se starat o miminko. Ale brzy jsem zjistila, že to v nějakých menších dávkách jde dělat obojí. No a u druhého už jsem v podstatě věděla, co najelo do mého tempa.

S manželem se střídáme v péči o děti a jsme v tomto opravdu rovnocenní partneři. A zároveň se nebojíme si nechat pomoct, protože ani jeden z nás tady nemá rodiče, tím pádem toho hlídání z rodiny vlastně nemáme moc nebo skoro žádné, a tak je důležité pro nás najít lidi, kterým věříme a kteří nám děti občas pohlídají.

Nedávno jsi založila vlastní značku kojicího oblečení Baby on Set. Proč ty jako fotografka? 😊 Chybělo ti něco na trhu? 

Ano, máš pravdu, pustila jsem se do něčeho, o čem zdánlivě nic nevím, ale v podstatě ta značka vyšla z mojí vlastní potřeby mít funkční triko, které se mi bude líbit, bude z kvalitního materiálu a zároveň budu moci kojit kdekoliv a kdykoliv, aniž bych musela triko vyhrnout až ke krku :)

Vyzkoušela jsem jiná kojicí trika, ale tím, že nejsem úplně standardní konfekční velikost, tak mi popravdě neseděly střihem ani délkou. Tak mě napadlo nechat si vyrobit svoje vlastní trika, která vycházejí z oversized střihu, vlastně pánské módy a pánského trika. A zároveň jsem do toho chtěla vnést trochu humoru, který si troufnu říct mám, a nechala jsem trička doplnit o výšivky „Milkyccino“ a „Milk is my superpower“, a to hlavně i z toho důvodu, že jsem chtěla navenek upozornit, že je to kojicí triko. Protože na první pohled to nejde poznat – zipy jsou všité v postranních švech – ale také abych podpořila ostatní mámy, protože proces kojení je od začátku až do konce plný různých emocí.

A i když jsem nevěděla nic o tom, jak se jakákoliv textilie vyrábí, mám kolem sebe lidi, kteří mi dokázali poradit, dotáhnout se mnou střihy a ta brandová část je zase naopak moje vášeň – pomáhat značkám stavět vizuálně e-shopy a tam jsem měla docela jasno v tom, jak bych chtěla ten produkt komunikovat.

Jsi neuvěřitelně multifunkční žena. Kromě profese fotografky ještě děláš podcast, založila jsi vlastní značku kojicího oblečení, nedávno jsi otevřela concept store The STORE. Jak to vše zvládáš? Nebojíš se vyhoření?

Řekla bych, že vyhoření se bojím ze všeho nejméně, protože každý den je úplně jiný, tolik nemám ani u jednoho čas vyhořet :)) Unavuje mě naopak práce, která se zacyklí a opakuje, a to u mne zatím nehrozí ;)

Ale základ všeho je to, že miluju, co dělám, dělám to opravdu s láskou a nedělám to hlavně sama. Se vším (praktickým a důležitým) mi pomáhá manžel, ale i další lidé v týmu. Například The Store by nevznikl bez pomoci Míny Kolouchové, která se mnou v LD studiu pracuje, takže zásluhy určitě nejdou jen mně ;)

Podle čeho vybíráš značky do The STORE?

Věci do storu jsme vybírali podle vlastních instinktů. Jsme mámy, které chtějí kvalitní věci pro sebe a svoje děti, máme rády hezké věci a to i na čas, který trávíme bez dětí :) A také máme brandy, na které se můžeme spolehnout. Víme, že výběr produktů je kvalitní a vědomý. Máme ve storu značky, které z převážné většiny založily ženy.

Pozn. Made for Moms - Máme velkou radost, že v The Store můžete najít i TOP výběr našich produktů :-)

Ovlivnilo tě nějak ve tvé profesi, že jsi žena? Bojuješ s předsudky?

Rozhodně, i když poslední roky to tak nevnímám, ale hlavně proto, že jsem se rozhodla nesoustředit se na to a nenechat se ovlivnit myšlenkami druhých.

Ale moje profese fotografky a v posledních letech režisérky reklamních videí je především připravena pro muže. Žena na této pozici ve větších produkcích je více zpochybňována, musí přesvědčit více lidí, že umí věci stejně jako muž, nebo prostě musí více dřít, aby si její práce někdo všiml a dal jí šanci. Je to vlastně stále společenský problém. Když jsem byla podruhé těhotná, tak mi jeden muž při focení na setu řekl: „Tak ty jsi jasná, to se uvidíme za několik let“, protože už dopředu předpokládal, že odejdu na mateřskou. Nebo mi nikdo nedá práci, protože žena fotografka se dvěma dětmi, to prostě nejde dohromady. Když se tím nechám ovlivnit, tak to tak bude. Myslím, že je to vše o osobním mindsetu, stejně jako spousta dalších věcí v životě. Mám ale velkou podporu manžela a jsme rovnocenní v péči o děti, stejně tak i v jiných povinnostech.

Je něco, co bys udělala jinak? Co bys poradila svému mladšímu já? Co bys poradila holkám, které se právě rozhodují „co dál“?

Věřila bych si mnohem dříve! Mnohem dříve bych se vykašlala na to, aby mě ovlivňovaly názory ostatních, a mnohem dříve bych poslouchala vlastní instinkt! Na ten jsem možná poslední roky zapomínala, protože když je toho hodně, člověk jede na setrvačník a málokdy se zastaví, aby poslouchal, co mu vlastní já říká o některých lidech a situacích. Z toho jsem se snažila v minulých letech poučit a pracovat hned s pocitem „tady se mi něco nelíbí“.

Máš aktuálně v hlavě nějaký větší sen, na kterém pracuješ?

Můj manžel mi říká, že se bojí mých snů a co mě zase napadne :))) Takže na tento rok už mám prý vybráno! Ale jeden sen mám, jen čekám až syn bude ještě trochu větší… malé krůčky už jsem k tomu snu v minulém roce udělala. Chci se soustředit na režii a delší formáty fashion filmů a doku videí a v příštích letech natočit film, který oba žánry spojí v jeden celek.