Výlety s nosítkem - jaká nosítka máme doma

18.7.2018

Při nedávném rozhovoru s @Paja.Betty jsem si opět uvědomila, jak jediný element našeho života zůstal skoro stejný i po narození dítěte.

Ač je to možná neuvěřitelné, my pořád stejně cestujeme. Milujeme přírodu a trávíme venku každý volný čas. Často si říkáme, že Ondrášek je rozený cestovatel. V tu chvíli co to vyslovím mě ale poleje ledový pot, protože mi je jasné, že jednou bude chtít cestovat beze mne a kdo ví kam. A já už teď dostávám strach, že mi denně nebude psát a budu se o něj bát. To je ale za dlouho, tak se tím nemá smysl asi teď trápit…

Jak jsem psala i v minulých článcích o cestování letadlem, tak s dítětem se cestovat dá. Pokud není nijak nemocné, cestování mu nijak nevadí. Z mé zkušenosti si myslím, že většinou má nervozita celou situaci zhoršuje. Pokud jsem klidná já, je i klidný on… dnes se ale nechci věnovat cestování letadlem. Ale naopak tomu, jak výletničíme v našem okolí a jak si to všichni umíme užít.

Základem všeho vždy bylo NOSÍTKO. Když jsme poprvé strčili Ondráška do nosítka, tak moc nadšeně nevypadal. Neuměla jsem ho tam dát rychle, s chudákem jsem lomcovala, pak ho tam špatně posadila. Takže se mu vlastně nedivím. Ale nezalekla jsem se prvních nezdarů! Vidina volných rukou a trochu větší svobody byla moc lákavá a nehodlala jsem se té představy vzdát. Nosítko jsem přinesla k doktorovi i fyzioterapeutce a poprosila je o radu, jak by měl Ondrášek správně sedět a zda mu to nijak neublíží. Ano. Tady je vidět, že jsem měla dost času na blbosti. Matka jednoho dítěte.

Od jeho 4 měsíců používáme nosítko firmy Manduca. Jde o ergonomické nosítko, které mi doporučila Monika. Později jsme pořídili ještě pláštěnku a zimní obal. Takhle jsme mohly Ondráška nosit za každého počasí. Vím, že některé firmy umožňují nošení dětí čelem vpřed. U tohoto nosítka to však nejde a já sama bych nikdy Ondráška neotočila. Nějak mi to nepřišlo úplně správné. Když byl menší, chtěla jsem vidět na jeho obličej (nejen protože byl roztomilý), ale potřebovala jsem vidět, že je v pořádku. Vždy si o mně opřel hlavičku a po chvíli usnul. Mám za sebou šílený zážitek, kdy jsem maminku s dítětem, které bylo tváří ven, viděla spadnout. Nebojte, nic hrozného se nestalo, ale dítě mělo tvář celou sedřenou. Těch důvodů, proč bych ho takto nenosila je víc… a třeba ne všechny jsou tak černé jak si myslím. Ale jsou to mé vlastní důvody a i další dítě mi bude hezky vrtat hlavu do hrudníku a já ho budu celou cestu pusinkovat.

Když už byl Ondrášek větší, tak jsme v jeho cca 15-ti měsících pořídili i velkou krosnu značky Deuter.Protože na břiše se dítě do kopce a přes kořeny stromů nese hodně špatně. Taková trochu příprava na Iron Man závod. Naše nosítko / krosna má 5-ti bodový pás, podporu nohou, zad, hlavy.. vše přesně tak, aby mělo dítě pohodlí na cestě. Okamžitě si ho Ondrášek oblíbil. Konečně viděl vše! A ohromně ho baví nám na zádech skákat a hrát si na koně. My jsme jeho divocí koně a on náš jezdec, velká paráda! Díky tomu, jak je nosítko pohodlné - pro nás i pro Ondráška, tak se často stává, že nám v něm i usne. A my pak únavou z takové procházky usínáme taky.

Konstrukce nosítka je opravdu jako krosna. Je potřeba pořídit takovou, která rozloží váhu na celá záda. Nedoporučuji si nosítko objednat jen přes internet. My museli také několik vyzkoušet.

Co je skvělé, nosítko roste s Ondráškem. Postupně mu snižujeme sedátko a prodlužujeme podporu nohou.

Na co jsme koukali u nosítek: